9.09.2008
Vono to vypadá celý trochu jako blbě
Ty Kroupa, není ti to s tím Moravou trochu jako hloupý?Celý článek

Nejtriviálnější pedagogickou poučku známou dokonce i nepedagogům, pokud někdy viděli Obecnou školu, porušil dneska ministr školství a poslal žákům hned dva vzkazy: 1. Učitelé se vás bojí. 2. Vytáčet učitele už se trochu okoukalo, ale vytočit ministra by mohla být vcelku zajímavá výzva. Jestli tahle medvědí služba poskytnutá z nejvyšších míst ve skutečnosti učitele nevyděsila k smrti, tak toho o dětech vědí ještě míň, než jsem si v nejčernějších snech myslel a místo zvyšování platů bych tudíž podporoval úpravu téhož směrem dolů.
Jedna a jedna dají dohromady dvě, i když je dělí desetiletí.
Meč nebo rozum?
Menší zdravotní lapálie mě uvěznila doma, a jelikož výpadek z práce mě přijde skoro tak draho, jako kdybych jel do Číny, od rána do večera tu běží olympiáda na ČT2 abych si to nějak vynahradil. Jenže, přijde mi tentokrát všechno to pobíhání, plácání se v bazénu, střílení a výstřelky trochu jako light jogurt bez cukru.
Podezírám sám sebe z patologicky vysoké hladiny škodolibinu. Jak si jinak vysvětlit, že jsem vyrazil udělat Davídkovi radost tak rychle, až to na Lupě luplo. Polehčující okolnost? Nejspíše ztotožnění se s názorem Misantropa a letité sympatie k Davídkovi .

Po stručném brblání na poměry, svou kvalitou nepřevyšující průměrnou komunální satiru, následuje nevyhnutelný Vančura/Hrušínský tribute v obrazovém vydání, jinými slovy typický blogpost jakými je internet tak nechutně přeplněn, až to člověka přiměje k úvahám, neměl-li by ten krám zavřít
Nejde mi o to, že Arthur ve svém Zcestém psaní není dostatečně politicky korektní, jde o to, že se tentokrát prostě mýlí a jelikož u sebe na africkou polemiku vyhlásil embargo, chtěl bych mít svou protiargumentaci zde.
Už jste někdy dali 280 korun za to, abyste mohli vidět úlomek keramické pojistky, několik špinavých talířů, dvacet kolíčků na prádlo a cosi co vypadá skoro jako by to upadlo z dvakrát havarovaného Wartburgu?
Tak trochu o cvičišti a bojišti.
Podle vzoru Sandonorico a to asi vlastně jen proto, že dneska po ránu si dcera léčí mononukleózu hlasitým přehráváním Nekonečného příběhu, čímž mě jednak vzbudila a druhak uvrhla víc než o dvacet let zpátky. Scéna s topícím se Artaxem je v mém diváckém deníčku uvedena poznámkou „pravděpodobně poslední filmový zásah co mě přiměl k slzám", ale o tom tu vlastně vyprávět nechci, protož před těmi více než dvaceti lety, se toho dělo mnohem víc, než že pubertální drsňák Binární Ládin, předstíral v kině, že nebrečí.
Vyhradí-li si nějakou funkci pro sebe stát, vždy je tu vysoká pravděpodobnost, že ji bude provozovat buď špatně, nebo draho a ve valné většině případů dokonce špatně a draho. Někdy se mi ale zdá, že špatně a draho je na burze nelákavých možností ta bezpečnější koupě.
...a jiná neskladná poleva.
Možná by to řešilo všechny trable jedním vrzem. Mají-li cíl nebýt cíl, bylo by úplně nejlepší, kdyby svoje Peacelandy zřídili ve vojenských prostorách států, odkud hrozí, že budou startovat rakety, které se mají pomocí radaru sestřelovat. Když nebudou rakety, nebude třeba radar. Když nebudou rakety a radar, všichni budou šťastní. I když je pochopitelně tisíckrát pravděpodobnější, že po takové akci spíše než rakety a radar nebudou žádní Greenpeace...
(mimochodem, kdy a co se v základech světa zvrtlo, že mladí lidé začali považovat zbabělost za ctnost?)
S dobrým právníkem, nejlépe americkým, který by vypadal jako a dokázal to co Richard Gere v Chicagu, by mohl mít Bin Ládin u amerického soudu šanci.
Nebo možná jen paranoia, ale v dnešním světě bude asi těžké mě z ní vyléčit.
Tak jako neexistují nepotopitelné lodě, neexistují naštěstí ani nedobytné pevnosti. Většinou vás dovnitř pustí někdo, jehož zájem se nekryje se zájmem stavitele obrany, jinak řečeno, nepřítel mého nepřítele je mým přítelem.
V hořko-kyselé omáčce je prý nejlepší