19.03.2012
Jak hrát hokej na poušti?
A nejen hrát, ale s mužstvem složeným z beduínů vyhrát mistrovství světa!
Celý článek

A nejen hrát, ale s mužstvem složeným z beduínů vyhrát mistrovství světa!
Jasně že svět nepotřebuje dalšího blogera který by mu vyprávěl, co si má myslet o mrtvých hokejistech a zástupech lidí s kapesníky, ale já jsem si už zvykl na myšlenku, že svět se buď zachrání sám, nebo že už ho nejde zachránit vůbec a tak miliontým prvým názorem který vás někdo nutil strávit, lokální atmosféru klidně zhorším.
A víš co je na tom Slovensku nejzvláštnější? Ty drobný rozdíly!
Film V údolí Elah je v podstatě detektivka a toto není v podstatě filmová recenze, proto by se textu měl vyhnout každý, kdo chce být ve finále překvapený.
Na patentových právech netrvám
Obchodnice s deštěm: Dobrý den ... volám v zastoupení společnosti Past na hejly s.r.o měl byste teď pět minut čas?
Binární Ládin: A to gde ste sehnaly mojej Eržiky mobilny čislo?
Obchodnice s deštěm: Promiňte, to je asi omyl. Omlouváme se, nashledanou...
...prakticky vzato bych je mohl ještě popotahovat za rasismus :o)
Před šesti lety dnešní školáci byli batolata a Rath pro změnu někým, s kým by Paroubek nebyl KamaRath . Ze školáků budou za dalších šest let adolescenti, co bude ovšem z Ratha, to ví jen Prozřetelnost ...
Je zvláštní jak se lidé mohou lišit v definici české malosti. Jan Kaplický zemřel a Vlastimil Ježek s Pavlem Bobkem na rozdíl od všech ostatních už vědí, že tak jako v Orient expresu jsou vrahy všichni, tentokrát všichni ti, kdož si myslí, že existují vhodnější formy knihovny než chobotnice ze zeleného želé. Mě spíše přijde poněkud malé a nemravné zneužívat smrti starého pána jako další klacek na všechny, kdož pouze využili svého nezadatelného práva nesdílet Ježkův architektonický vkus.

Na první pohled může moje letošní PF tak trochu připomínat pokračování loňského klábosení o metaforách, zvlášť když zcela v duchu fíglů pohrávajících si s realitou vypadá na fotkách ta menší věž jako větší. Ve skutečnosti už kvůli nutkavé potřebě vstoupit do jinak zabarveného roku než byl ten končící, hodlám se pro tentokrát místo intelektuálních klišé ponořit do většinového proudu lehce hospodského humoru. Ano, historka, kterou chci při té příležitosti vyprávět, by se obzvlášť dnes večer dobře vyjímala na NOVĚ, ale co má téměř mladý téměř intelektuál dělat, když je to historka ze života a ještě ke všemu z jeho vlastního?
A tak je potřeba hnutím lidového hněvu vyprovokovat direktivu shora, čímž konečně nastane ráj na zemi a sdílet jej budou volky nevolky i ti, co si ráj představují jinak.
Aféra Kundera prý dle Reflexu „měla rozproudit debatu o komunistickém režimu padesátých let" leč. „Žádná taková debata se nekonala", což Jana Geberta inspirovalo k mírně rozhořčenému „Proč?" a trochu roztěkané úvaze o vztahu Čechů k emigraci. Přitom budoucímu pochopení čehokoliv by daleko lépe prospělo neustálé zdůrazňování otázky, proč se u nás může nazývat historikem někdo, kdo netuší, že má-li v rukou jediný papír, na němž je napsáno „Kundera" tak jediná skutečnost, jíž tento papír prokazuje, je skutečnost, že kdysi kdosi napsal na papír „Kundera". Toto vědomí je pro historky obvykle zdrojem nekonečných frustrací. Potlačí-li někdo vědomí povinných pochybností, přestává být historikem a stává se méně než novinářem.
Divadlo se musí hrát vždycky pro někoho. Pokud ovšem netušíte, kdo jsou vaši diváci a nebo jestli vůbec přišli, s největší pravděpodobností budete hrát chabě a bez zápalu.
I když tak v jisté době a z jistého úhlu může vypadat. Ta doba ovšem není nekonečná a ten úhel bývá nevelký.
„Škody jsou nepředstavitelné", teletil se moderátor zpráv na Nově před obrazem spáleniště Průmyslového paláce: „mohly by se vyšplhat až k miliardě!". Zvláštní. Že by si chlapci z NOVY nedokázali představit desetinu sumy, kterou Česko vysolilo za jejich rozvod se CME?
S obrazovým doprovodem
Mám totiž bezva nápad na reklamu.
Napsáno z lásky k historickým paradoxům a mincím co mají dvě strany a ještě hranu.
A taky za víc nemocnic pro americké bezdomovce!
Tak už to jede! Největší hračka jakou si kdy vědci postavili. Něco kolem 74 miliard korun investovaných mimo jiné do pátrání po Higgsově bosonu a to navzdory přesvědčení mnohých, že pokud Higgs nějaký boson ztratil, měl by si ho jít hledat sám a hlavě za svoje a v neposlední řadě především, neriskovat vcucnutí Země do nejčernější díry bez žárovky a supermarketu. Jestli se vám ovšem taková představa zamlouvá, stát se spolupachatelem je celkem snadné. Vy co máte spíš obavy, neseďte u počítače a užívejte dne. Může být poslední ...